Barvoslepost je porucha barevného vidění očí.
V dnešní populaci touto poruchou trpí 9 % mužů a 0,4 % žen.
Člověk postižený touto poruchou není schopen poznat některou z barev. Pokud například barvoslepému dítěti řeknete, ať vám podá žlutou tužku, klidně vám podá zelenou.
Nemoc má dvě formy, nejzávažnější značí úplnou barvoslepost, to znamená, že pacient vnímá jen šedé odstíny.
Při částečné barvosleposti má pacient problém s některými barvami.
Nejčastěji jde o poruchu červené a zelené barvy. Naopak porucha modré, není tak častá.
Každá z poruch má své jméno:
Obvykle je porucha barvocitu vrozená a porucha se dědí jak v linii ženské, tak častěji v mužské.
Léčba tohoto onemocnění vlastně neexistuje.
Oční lékař nebo optrometrista mají tzv. pseudoizochromatické tabulky, které slouží ke screeningovému vyšetření barvocitu.
Nemoc se obvykle po tomto vyšetření ukáže.
Na pseudoizochromatických tabulkách jsou tvary (číslice nebo písmena) složené z teček různých barev.
Pokud je člověk nevidí, je zjevné, že od sebe nedokáže barvy odlišit.
Pacient bez poruchy barvocitu vidí znaky jasně a dokáže je identifikovat.
Prevence nemoci vlastně neexituje, nemoci nejde nikterak zabránit, protože je z většiny případů dědičná, přenáší se geny na chromozomu X, proto ji mají více muži.
Když máte poruchu v rodině, je dobré problém zjistit již u malého dítěte, aby ho nemoc v budoucnu nediskriminovala.
V případě, že se problém u vás v rodině nevyskytuje (nebo o něm nevíte), všímejte si, pokud se vaše dítě plete při určování barev – ale až zhruba kolem věku 5 let, kdy je tohoto rozlišení schopno.
Nikdy jste na vyšetření barvocitu nebyli? A chtěli by jste se tak trochu otestovat?
Zkuste naše zrakové testy a budete mít hned jasno, jak jste na tom s barvocitem.
