Podívejte se, jak vidí lidé s nejčastějšími očními vadami

Krátkozrakost, neboli myopie, se projevuje špatným viděním do dálky. Jedná se o jednu z nejběžnějších očních vad, která postihuje cca třetinu naší populace. Myopie bývá nejčastěji genetického původu a objevuje se již ve školním věku. Prvními příznaky bývá neostré nebo zamlžené vidění do dálky, což nutí postiženého mhouřit oči, protože tak získává lepší obraz. Korigovat se dá dioptrickými brýlemi na dálku, případně kontaktními čočkami.

Dalekozrakost, též také hypermetropie, je typická zhoršeným viděním na blízkou vzdálenost. Lidé trpící touto oční vadou vidí dobře pouze na dálku. Zajímavé je, že tato oční vada postihuje každého z nás, jelikož po narození jsou lidské oči přirozeně dalekozraké a teprve časem se srovnávají. Některým z nás může tato vada ovšem přetrvávat i v dospělosti. Oko je unaveno neustálým ostřením, což vede k dalším nepříjemnostem, jako je únava nebo bolest hlavy. Dalekozrakost je možné korigovat dioptrickými brýlemi na blízko nebo kontaktními čočkami.

Astigmatismus je oční vada způsobená nepravidelným zakřivením rohovky. Světlo, které rohovkou prochází, se láme všemi směry a na sítnici se tedy paprsky nesbíhají do jednoho bodu. Díky tomu je obraz rozostřený a vidění může být rozmazané. Toto onemocnění je velmi rozšířené a trpí jím zhruba 10 % naší populace. Snížená zraková ostrost způsobená touto vadou může být korigována torickými čočkami.

Šedý zákal neboli katarakta je oční onemocnění, jehož hlavní charakteristikou je zakalení oční čočky, která je v případě zdravého oka zcela čirá. Nemocný vidí zastřeně, jelikož zakalená čočka má sníženou průhlednost a světelné paprsky se tak nedostávají až k sítnici. Onemocnění není nikterak bolestivé, v počáteční fázi není často ani patrné. Postupem času se zakalení zvětšuje a zrak postiženého se zhoršuje. Katarakta může vést až ke ztrátě zraku.

Příčina vzniku šedého zákalu není prozatím známa. Toto onemocnění se ale vyskytuje nejčastěji v souvislosti se stárnutím, a to zhruba kolem 65. roku života. Na rozvoj nemoci má prokázaný vliv mnoho faktorů, a to kromě genetiky například nezdravý životní styl, cukrovka, užívání kortikoidů atd. Dokonce je prokázáno, že onemocněním trpí častěji ženy než muži. Vzácněji se může katarakta projevit i u dětí.

Šedý zákal není možné korigovat žádnou optickou pomůckou, ani léčit léky. Jedinou možností léčby je operační zákrok, při kterém se zakalená čočka vymění za umělou.

Zelený zákal, též také glaukom, je velmi závažné onemocnění oka, při kterém dochází k odumírání zrakového nervu. Postižený zaznamenává menší výpadky zorného pole, rozostřené vidění, poruchy periferního vidění apod. To už jsou bohužel často příznaky pozdější fáze onemocnění. Největší nebezpečí glaukomu spočívá právě v tom, že jeho počáteční stádium nedoprovází žádné obtíže a může se tedy bez povšimnutí rozvíjet. Pokud je ovšem glaukom diagnostikován až v pozdějším stádiu nemoci, může být poškození zrakového nervu závažné a nevratné. Pravidelnou kontrolu u oftamologa by tedy neměl zanedbávat nikdo z nás, jelikož právě zde je možné počáteční fázi nemoci odhalit.

Vznik zeleného zákalu může být ovlivněn mnoha faktory, jako je například genetika, různá onemocnění, užívání kortikosteroidů nebo porucha tvorby nitrooční tekutiny. Nejrizikovější je pro vznik onemocnění vysoký nitrooční tlak.

Základním pilířem léčby glaukomu je jeho včasné odhalení, jelikož vzniklé postižení zrakového nervu je vždy nevratné. Rozvoj onemocnění je ovšem možné zastavit užíváním očních kapek snižujících nitrooční tlak, v případě velmi rozvinuté nemoci je nutné podstoupit operační zákrok.

Makulární degenerace je jedno z velmi závažných očních onemocnění, které postihuje především starší osoby a je nejčastější příčinou ztráty zraku u lidí vyššího věku. Při tomto onemocnění dochází k postižení centrální části oční sítnice tzv. žluté skvrny, což způsobuje pokles centrální zrakové ostrosti, a to nejprve v jednom oku. Do cca deseti let postihuje ovšem sítnici obou očí. Postižený nejčastěji vidí obraz deformovaně, mohou se objevit např. šedé skvrny v zorném poli a schopnost rozeznávat barvy a tváře nebo číst se ztrácí. Periferní vidění se v počátku nemění. Makulární degenerace se vyskytuje ve dvou formách, a to v suché nebo vlhké.

Vznik makulární degenerace je ovlivněn věkem, ale také dědičností, životním stylem i barvou pleti. Hlavní příčina změn na sítnici není ovšem doposud objasněna. Suchá forma se rozvíjí pomalu a může vést až k trvalým zrakovým postižením. Průběh je možné zpomalit kompenzací onemocnění, které makulární degeneraci ovlivňuje (vysoký krevní tlak apod.). Rozvoj nemoci nelze zcela zastavit.

Vlhká forma postupuje i v počátcích velmi rychle a způsobuje často nevratné změny vidění. Ty jsou způsobeny prorůstáním cév pod sítnici a prosakováním tekutiny do sítnice, která v důsledku toho otéká. Onemocnění může vést až k praktické slepotě.