Navštívíme vás zdarma
a nezávazně po celé ČR
Seneca kolem roku 4. př.n.l. prý četl knihy pomocí skleněné koule, která byla naplněná vodou a tak zvětšovala písmo.
Nero zase používal zelený smaragd na sledování gladiátorů, ale spíše pro jeho barvu, která filtrovala sluneční paprsky.
Nejstarší čočky, které byly z leštěného kamene, byly nalezeny ve zříceninách antického Ninive.
Kolem roku 1 000 našeho letopočtu, byl vynalezen čtecí kámen neboli lupa.
Roku 1289 se objevil spis, který již popisoval čočky zasazené do obrouček.
Brýle tedy byly vynalezeny mezi roky 1268 až 1289.
Problém, který se řešil téměř 350 let byl, jak brýle udržet na obličeji. Španělští optici experimentovali v 17.století s hedvábnými stužkami – ty byly připevněné ke sklům a pomocí smyčky se zavazovaly za ušima. Tento výrobek se díky misionářům dostal do Číny a tam nakonec přidaly kovové nebo keramické závaží, aby se stužka nemusela zavazovat.
S neohebnými postraními částmi, které samy držely za ušima, přišel londýnský optik Eduard Scarlett.
Dalším významným vynálezem byly tzv. bifokální čočky (čočky na dvě vzdálenosti), vynalezl je Benjamin Franklin roku 1780.
V letech 1804 až 1812 prodělaly citelný vývoj opět brýlové čočky, kdy W.H.Wollaston pojednává ve svých pracech o vypouklých sklech. Z těchto zdrojů bylo čerpáno až do konce století. Také se zdokonalovaly brýlové obruby, kdy se držadla protáhla a začala ohýbat za uši, aby byly brýle pohodlnější a lépe seděly.